🏠 Od hostování k vlastní kuželně

Historie vrchlabských kuželek se začala psát už v roce 1948. V úplných začátcích klub nevlastnil vlastní kuželnu, a proto museli hráči nastupovat k mistrovským utkáním v nedaleké Jilemnici, a to pod hlavičkou Slovan Jilemnice.

Pravou domácí atmosféru si vrchlabští kuželkáři vyzkoušeli až v roce 1951, kdy již jako TJ Spartak Vrchlabí získali svou první kuželnu – dvoudráhu na Letné. Ta byla vybavena ručním stavěním kuželek a sloužila klubu dlouhých 25 let, až do roku 1976.

🏗 Nová sokolovna a čtyři dráhy navíc

Počátkem sedmdesátých let minulého století začala výstavba nové sokolovny. K nemalé radosti všech příznivců kuželek tehdy zvítězil projekt čtyřdráhové kuželny nad zvažovanou výstavbou bazénu – a kuželkáři tak získali zcela nové zázemí.

Nová kuželna byla vybavena automatickými stavěči kuželek české výroby z Trutnova. Šlo o tzv. šňůrové stavěče, u nichž byl použit bubnový systém. Ten fungoval tak, že šňůry byly navíjeny na centrální hřídel prostřednictvím soustavy kladek uspořádaných do kruhu – při pohledu do stroje celý mechanismus připomínal rotující buben. 
V 70. letech šlo o skutečnou technologickou revoluci. Do té doby se totiž v klubech kuželky běžně stavěly ručně. Instalace trutnovských automatů ASK-3 znamenala přechod ke skutečným sportovním kuželkám a výrazný posun v úrovni soutěží.

Dráhy byly vylity saduritem, odhozová prkna i koule byly vyrobeny z pertinaxu – vrstveného materiálu z bukových dýh nasycených fenolformaldehydovou pryskyřicí, slisovaných pod vysokým tlakem a teplotou. Ano, zní to technicky… ale drželo to 😁

Slavnostně byl provoz na vrchlabské čtyřdráhové kuželně zahájen v roce 1977 mezistátním přátelským utkáním bývalých ČSSR a NDR.

⚙️ Modernizace a návrat vrcholných soutěží

Automatické stavěče kuželek (ASK) na konci minulého tisíciletí dosloužily. Díky výrazné podpoře Města Vrchlabí, úzké spolupráci s TJ Spartak Vrchlabí a především zásluhou tehdejšího výkonného výboru klubu – zejména předsedy Pavla Tryzny ml. – se podařilo v roce 2000 uskutečnit zásadní modernizaci.
Do kuželny byly pořízeny nové, v té době nejmodernější automatické stavěče kuželek od firmy VOLLMER Ahlborn. Právě tato významná změna technického vybavení se stala jedním z impulsů, díky nimž se po více než patnáctileté přestávce vrátily do Vrchlabí vrcholné sportovní akce, včetně Mistrovství České republiky jednotlivců.

Další technické úpravy a nové materiály

Další významné změny přišly v roce 2014. Došlo k vybourání původních saduritových křížů, které byly nahrazeny plastovými deskami s cílem zvýšit padavost kuželek. Proměnou prošly také samotné kuželky – nově už neobsahují ocelovou kuličku v patě, jak tomu bylo dříve. Mají jiný tvar s nižším těžištěm a více se podobají bowlingovým. Jsou vyrobeny z plného plastu (nejčastěji z vysokohustotního polyethylenu), jsou prakticky nezničitelné a vyznačují se velmi stálými odrazovými vlastnostmi.
Postupně se měnily i koule, které nahradily původní pertinaxové modely – nově šlo o koule Aramith, odlévané z fenolové pryskyřice, s výrazně jiným chováním na dráze.

Rok 2017: úplně nové dráhy

Největší a zcela zásadní změnou byla rekonstrukce v roce 2017, kdy došlo k výměně saduritových drah za nové deskové dráhy Pauly. Celá kuželna byla zvednuta o přibližně 30 cm, vznikl nový rošt a na něj byly upevněny moderní deskové dráhy.

Pro domácí hráče to znamenalo velkou výzvu – styl hry na nových materiálech je totiž zásadně odlišný. Bylo nutné přizpůsobit techniku, cit i herní návyky, ale právě tato změna posunula vrchlabské kuželky opět o krok dál.

________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

🔑 Rok 1993: nový směr klubu

Dalším zásadním milníkem v historii vrchlabských kuželek byl rok 1993. Oddíl kuželek tehdy získal vlastní právní subjektivitu a ze Spartaku Vrchlabí se stal Sportovní klub Kuželky Vrchlabí při TJ Spartak Vrchlabí. Spolu s novým názvem přišla i zcela nová koncepce fungování klubu.

Změnil se přístup ke všemu podstatnému – od hospodaření, přes systematickou práci s talenty a oslovování hráčů pro hostování či posílení družstev, až po cílenou spolupráci s partnery. Pod názvem SKK Vrchlabí si klub začal klást vyšší ambice a postupně se probojovával do nejvyšších klubových soutěží. Klub se začal řídit s novými cíli – a netrvalo dlouho, než se tyto změny viditelně promítly i do sportovních výsledků.

Stejně jako v našem klubu hostovali nebo přestupovali hráči z jiných oddílů, tak i někteří odchovanci SKK Vrchlabí v průběhu let působili nebo stále působí v jiných klubech. V přehledech a tabulkách jednotlivců jsou proto medailoví hráči z MČR uvedeni s názvem klubu, za který v dané sezóně startovali.
Všichni tito hráči se však naučili hrát kuželky právě ve Vrchlabí. Jejich odchody nebyly způsobeny neshodami, ale přirozenými důvody, jako je studium, pracovní povinnosti nebo úroveň soutěže, kterou byli schopni a chtěli hrát 😊

📈 Dlouhé čekání na sportovní úspěchy

Po dlouhá desetiletí se vrchlabští kuželkáři pohybovali spíše ve stínu republikové špičky. Od roku 1954 byl největším individuálním úspěchem 4. místo Miloslava Hurta na Mistrovství Československa mužů. V 60. a 70. letech sice „A“ tým mužů odehrál několik sezón v nejvyšší krajské soutěži, ale tím výčet výraznějších sportovních úspěchů na dlouhou dobu končil.

🌱 První velké výsledky mládeže

Na lepší časy se začalo blýskat koncem 80. let, kdy družstva dorostenců - Kraus J, Rolf M., Tryzna P. a M. Žák (1986) a dorostenek - Luxová R., Nosková O. Tryznová I. (1987) obsadila na Mistrovství Československa shodně 4. místa. Právě mládež se stala nositelem změny a předzvěstí budoucích úspěchů.

Největším týmovým úspěchem této éry bylo 2. místo v historicky 1. ročníku 1. ligy dorostenek v roce 1995, které vybojovala trojice Kateřina Nožičková, Veronika Pavlatová a Simona Šindlerová. O dva roky později na tento výsledek navázalo družstvo dorostenců, které obsadilo výborné 4. místo v 1. lize dorostenců v roce 1997 (David Hobl, Petr Nožička a Martin Maršík).

Začátkem devadesátých let se také začalo dařit mužům - jako nováček III. ligy dokázali postoupit o soutěž výše. Účast ve druhé lize měla jepičí život a tým se po souhře mnoha smutných náhod vrátil opět do třetí nejvyšší soutěže. Na třetí pokus se muži do druhé ligy v roce 1998 vrátili a v této soutěži vytrvali až do sezóny 2002-2003, kdy opět klesli o soutěž níže. Notnou dávku smůly si vrchlabští muži vybrali v ročníku 98-99, když od postupu do 1. ligy je dělili dva pomocné body. O tom že vrchlabské kuželky táhnou svědčí i plejáda vynikajících hráčů, kteří vrchlabský dres v minulosti oblékali: O. Frinta, M. Vik, M. Markl, A. Plaňanský, P. Hrubý, P. Kaan a Z. Pecina.

🚀 Muži na vzestupu (90. léta)

Začátkem devadesátých let se začalo výrazně dařit také mužskému „A“ týmu. Jako nováček III. ligy dokázal tým hned postoupit o soutěž výše. Účast ve 2. lize měla sice krátké trvání a po souhře několika smolných okolností se tým vrátil zpět do třetí nejvyšší soutěže, ambice však zůstaly.

Na třetí pokus se mužům podařilo do 2. ligy v roce 1998 znovu postoupit a tentokrát v ní vydrželi až do sezony 2002/2003, kdy opět sestoupili. Velmi blízko byl tým i historickému postupu do 1. ligy – v sezoně 1998/1999 chyběly k postupu pouhé dva pomocné body.

O tom, že vrchlabské kuželky měly v té době tah na branku, svědčí i řada výborných hráčů, kteří oblékali klubový dres: Oldřich Frinta, Milan Vik, Milan Markl, Antonín Plaňanský, Petr Hrubý, Petr Kaan a Zdeněk Pecina.

V sezoně 2007/2008 působil „A“ tým mužů opět ve 3. lize, ze které se mu podařilo postoupit do 2. ligy. O tento úspěch se zasloužili hráči Jiří Bartoníček, Josef Glos, David Hobl, Jan Horáček, Michal Rolf, Zdeněk Říha a Vlado Žiško.

Další výrazný mezník přišel hned v následující sezoně 2008/2009, kdy „A“ tým mužů vyhrál 2. ligu a vybojoval si postup do elitní 1. ligy. Postupovou sestavu tvořili David Hobl, Michal Rolf, Vlado Žiško, Jiří Bartoníček, Pavel Nežádal, Jan Horáček a Zdeněk Říha.

V sezoně 2009/2010 obsadil vrchlabský tým v 1. lize 12. místo, které znamenalo návrat do druhé ligy. Tento sestup však nebyl definitivní.

Už v následující sezoně 2010/2011 se povedl doslova malý sportovní zázrak – „A“ tým po vydařeném ročníku opět postoupil do 1. ligy. O návrat mezi elitu se zasloužili David Hobl, Michal Rolf, Vlado Žiško, Pavel Nežádal, Jiří Bartoníček a Roman Pek.

Sezona 2011/2012 je z historického pohledu nejúspěšnější sezonou mužského „A“ týmu. V sestavě David Hobl, Michal Rolf, Vlado Žiško, Pavel Nežádal, Jiří Bartoníček, Roman Pek a Kamil Fiebinger obsadil tým výborné 5. místo v 1. lize. Výkony týmu neunikly ani odborné veřejnosti – v hodnocení kuželkářského časopisu KuLi byl SKK Vrchlabí označen jako „příjemné oživení první ligy“.

 ________________________________________________________________________________________________________________________________________________________

🏆 Mistrovství České republiky – TOP 6

🏆 Pohár mladých nadějí – TOP 5

🏆 Český pohár dorostu – TOP 5

🏆 Pohár juniorů – TOP 5

🏅 Ankety a ocenění – TOP 5

🌍 Mezinárodní soutěže

Zcela výjimečnou kapitolou klubové historie je účast v mezinárodních soutěžích. V roce 2016 se SKK Vrchlabí představil na Evropském poháru klubů v Bačce Topole (Srbsko) a následně také v Lize mistrů 2016/2017. Zápasy s maďarským klubem Alábardos Szeged TE sice výsledkově nedopadly vítězně, ale znamenaly cennou konfrontaci se světovou špičkou a nezapomenutelnou zkušenost pro celý tým.

🏟 Pořadatelství MČR